jako občan, podnikatel a manažer, který přišel do Bruntálu i s rodinou za prací v r. 1987, jsem si vždy přál, aby město, které bylo po 2. světové válce prakticky vylidněné, trvale směřovalo k rozkvětu a prosperitě. Samozřejmě každý občan a patriot města a regionu si může pod těmito dvěma slovy představovat různé náměty a cíle, které každé čtyři roky vedení města vyhodnotí proti volebním slibům a přijatým
Strategickým plánem rozvoje města. Město se po více jak 25 letech dočkalo realizace jihovýchodního obchvatu a přípravy ploch pro výstavbu rodinných domků a bytů v lokalitě „Za Mlékárnou“. Obě akce financované ze státního rozpočtu jsou jako „dary z nebes“ a všem, co se o jejich přípravu a realizaci zasloužili, patří velké poděkování. Na druhou stranu počet občanů již klesl pod 15 tisíc, ve městě skončili významní zaměstnavatelé, jako Global Tungsten
Powders, Siemens OEZ a řada dalších, jako OSRAM, Alfaplastik, zaměstnávají jen zlomek z původního počtu zaměstnanců. Pro mladé absolventy technických škol, kteří by se mohli po studiích vrátit, se nabídka uplatnění v oborech, které ještě ve městě zůstaly, značně zúžila. A o tržních mzdách některých zaměstnavatelů ani nemluvě. O to více lze vnímat nový koncept Strategického plánu rozvoje města na období 2026 – 2031, ve kterém chybí důkladná analýza příčin úbytku občanů a firem a především nastavené cíle na toto období jsou „nízkou laťkou“ pro všechny skupiny občanů a podnikatelů.
