Žiji v našem městě od malička, jsem rodačka jedním „coulem“. Nyní zažívám ve svém osobním i profesním životě velký zlom a má vnitřní intuice mi říká, že je potřeba mít okolo sebe tým, který bude cílit pozitivní změny pro naše město. Když potkávám své bývalé žáky, vždycky se ptám, jak se mají a co dnes dělají. Je smutné, že většina z nich se do našeho města už nechce vrátit. Ale přece jenom jsou někteří, co naše město milují, pracují v něm a nevyměnili by ho za jiný kraj.
Dnešní svět je jedna velká soutěž, i když si to kolikrát nechceme připouštět. Obzvlášť ve školství. Dnešní děti a mládež učíme ke spolupráci, nesoutěživosti, jak si navzájem pomáhat. Ale realita je pak jiná. Dnešní mládež má obrovský problém se orientovat v poli podvodů a svodů. Škola by je měla cíleně učit používat kritické myšlení a ověřování si informací.
Sport, kterému jsem se věnovala od malička, mě naučil nahlížet na věci optimisticky (prohra není konec světa) a být týmový hráč. I tak mi není lhostejné, co děti a mládež dělají ve svém volném čase. Možnosti sportování by se v našem městě mohly mnohem více rozvíjet. I dospělí lidé, kteří se cíleně věnují dětem a mládeži, nejsou dostatečně ohodnoceni a podporováni. Rodiče kolikrát dojíždí sportovat mimo Bruntál a je to finančně náročné.
MŮJ SLOGAN, DOUFÁM, ŽE MLUVÍ ZA VŠE: UČITEL BERE ZA RUCE, OTEVÍRÁ MYSL A DOTÝKÁ SE SRDCE.